Emi
1. Dítě jsem byl, neměl jsem žádné vrásky
                                              A C D H
   a měl dost sil, před sebou všechny lásky své,
    Emi
   pět let jsem žil, můj děda rád mě míval,
                                                     A C D
   loutku mi dal, "to je," řek', když jsem zíval, "tvé."

     G
R: Proč hračka má se smutně na mě dívá,
     D
   proč hračka, zdá se, smutně na mě kývá,
    Emi
   čas kolem nás tak bezohledně běží
   D
   a ona v koutě pohozená leží,
     Emi         D      Emi              D
   proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,
      Emi     D      Emi       D        Emi
   vždyť ona ne, to já přece prohrávám víc.

2. Už ženu mám, děda už dávno není,
   nežiju sám, můj život však se mění v sen,
   a, jak to bývá, když se léta řinou,
   mnohé se splní v duchu pod peřinou jen.
R:

3. Zas starší jsem, své zájmy člověk střídá,
   zas vidím, kde děd s vlasy jako křída stál,
   a v srdci svém, v tom nejtemnějším koutku,
   v dobrém i zlém mám pohozenou loutku dál.¨

       Emi         D      Emi              D
R: + proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,
        Emi     D      Emi         D           Emi
     vždyť ona ne, to já jsem měl vyjít jí vstříc,
       Emi         D      Emi              D
     proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,
      Emi      D Emi D Emi
     tu du du du ...