A teď dotaz, který se týká opět Cimrmana jako autora anekdot. Byl Jára Cimrman někdy trestán? To je, myslím, téma pro dr. Hrabětu. 

Dr. Jan Hraběta: 
Cimrman trestán byl. Dostal dva měsíce za anekdotu Císař pán v muničním 
skladu. O výkonu trestu se zachovalo svědectví ředitele solnohradské trestnice 
Friedricha Nachtigala. Já tu náhodou mám Nachtigalovu vzpomínkovou knížku 
„Musel jsem na ně být přísný“ a z té bych vám odcitoval jednu zajímavou pasáž: 
J. Cimrman u mne začínal jako řadový vězeň. Chodil nakrátko ostříhán a vždy 
skromně oblečen. Žádné ohrnování nohavic, žádné parádní vypalování dřeváků či 
nošení čapky přes ucho, což jsem nesnášel a na místě trestal. Slušné chování mu brzy vyneslo funkci chodbaře, poté i prominutí zbytku trestu. Upřímně jsem litoval, 
že od nás tak záhy odchází, neboť jsem cítil, že v něm ztrácíme jednoho z nejlep-
ších vězňů. Domlouval jsem mu, aby zůstal alespoň jako osvětový dozorce. Souhlasil. Založil vězeňský pěvecký sbor „Nepokradeš“, symfonický orchestr dozorců 
„Bach“, v cele kapsářů vznikl na jeho popud čilý kroužek dovedných rukou. Naše 
trestnice se záhy stala poutním místem všech, kdo měli zájem o novinky na poli 
moderního vězeňství. Cimrman sršel nápady: zorganizoval soutěž v dorozumívání 
Morseovou abecedou přes dvojí i trojí zeď, soutěž „Zpívá celá cela“, závody v odvšivování – to je jen pár příkladů za mnohé. Až na nešťastný „Den otevřených dveří“, kdy nám uprchl vrah Kowalski a defraudant Adler, se mu vše dařilo znamenitě. 
Když se naplnila má služební léta a začal jsem pomýšleti na penzi, otázal jsem se 
ho jednou při bulce, zda by nechtěl po mně převzíti mé místo. Ředitel věznice, který začal od píky, by byl pro vězně zářným příkladem. Ale Cimrman měl již jiné 
plány. – Chci se teď pro změnu obouti do fyziky – řekl mi. Ve vrátnici ho čekal 
kamarád. Myslím, že se jmenoval Einstein nebo tak nějak.