SVĚDECTVÍ LIPTÁKOVSKÉ KRONIKY 
Dr. Zdeněk Svěrák: 
Obsahem mého referátu je to, nač všichni asi netrpělivě čekáte: vlastní výzkum 
v obci Liptákov. Kolega Vondruška vás zatím dosti zevrubně informoval o tom, že jsme 
se do Liptákova dopravili auty a že jsme po cestě brali benzín. Já vás teď konečně 
seznámím s tím, co jsme na místě našli. 
Tak úvodem bych chtěl říci, že nejdůležitější objevy jsem učinil já. Je vůbec s 
podivem, jak živelně a nevědecky se dosud v Liptákově pracovalo. Bouraly se zdi, 
trhala se prkna z podlahy, na problémy, na které se mělo jít intelektem, šlo se motykou. Pravda, v některých případech se použilo i modernějších vědeckých metod. 
Tak zrovna doc. Vozáb řešil například otázku, kdy vlastně Cimrman do Liptákova 
přišel, měřením rozpadu radioaktivního uhlíku v organické nečistotě na podrážkách 
Cimrmanových bot. Zjistil, že – pokud Cimrman vůbec v těchto botách do Liptákova přišel – se tak stalo na podzim roku 1906 plus minus 200 let. Nevím, jak vy, 
ale já bych do takového výzkumu peníze neinvestoval. 
Zajímavé je, že se nikdo nepodíval prostě do místní kroniky, jestli tam není náhodou o Cimrmanově příchodu záznam. Naštěstí se později našel člověk, kterého 
to napadlo. A byl to shodou okolností člověk, který platil v našem kolektivu za outsidera a kterému byly svěřovány většinou jen pomocné, dalo by se říci kopáčské práce. Nuže, a tento člověk strávil nad stránkami místní kroniky řadu hodin a tam 
jsem na straně 235 našel tento zápis z roku 1902: 
„Zima byla letos tuhá, léto horké, ale nikoli suché. Stav dobytka oproti minulému roku nezměněn. Méně krav, zato více volů. Také sviní je letos dost. To vše díky 
dobrému plemennému chovu. Zásluhou sedláků Vzpurného, Lieslera a Pudila má 
naše obec tři nejlepší kance v okrese. Starostou se stal opět statkář pan Fulín Josef. 
Jinak se toho roku nic zvláštního nepřihodilo. Zemřela Vávrová Anežka, podruhyně 
z č.p.19, a manželům Henleinovým se narodil syn Konrád. Do obce přibyl z Vídně 
Cimrman Jaroslav. Ubytoval se v č.p.12 u J. Lešnera a pobude prý jen krátce, neb 
jest světoběžníkem.“ 
Aniž bych se chtěl srovnávat s radioaktivním uhlíkem, myslím, že jsem Cimrmanův příchod do Liptákova stanovil přece jen přesněji. Hledaným datem je tedy 
rok 1902. 
Jméno Cimrman se však v Liptákovské kronice objevuje i na dalších stránkách. 
Cituji zápis z roku 1904: 
„Proti původnímu slibu, že je světoběžníkem a že pobude jen krátce, přečkal u 
nás Vídeňák další zimu. Vysedává v hospodě, a nemaje peněz, láká z hospodského 
pivo za různé úsluhy. Zametá lokál, topí v kamnech, pere mucholapky a po zavírací 
době rozváží na saních opilce. Když sníh slezl, vymyslel opět jiný způsob, jak se 
bez peněz napíti. Uzavřel s důvěřivým hostinským dohodu, že mu za napití vyzdobí 
stěny všelijakými říkánkami. A tak je nyní náš druhdy útulný hostinec pro smích 
všem přespolním. Naštěstí bude se lokál na léto malovat, a tak to snad vápno překryje.“ 
To byla zpráva, která určila směr dalšího pátrání. Tady už však předám slovo 
našemu odborníku doc. Weiglovi, který byl pověřen vedením restauračních prací v 
restauraci U Sirotků.