Abyste měli představu, jak původní loutková hra vypadala, uvidíte nyní malý 
úryvek z děje na povrchu. Pracovně ho nazýváme Nevěřící Vlasák. 
Prosím kolegy Pence a Kotka, kteří před týdnem úspěšně absolvovali zkrácený 
intenzívní loutkoherecký kurs v Chrudimi, a to na katedře maňáskové techniky, aby 
nám scénku předvedli. 
Jen tak na okraj: kolega Penc absolvoval s vyznamenáním, a to rolí Kapusty v 
pohádce Jak šlo zelí na vandr. 
Kolega Kotek byl také mezi nejlepšími, absolvoval náročnou rolí Dusičnanu v 
moderní pohádce Jak se zelenina zbláznila. 

NEVĚŘÍCÍ VLASÁK 
(maňásková scéna) 

VLASÁK: Vleču se sem až z daleké Prahy, 
použil jsem železniční dráhy; 
většinu však času šel jsem pěšky. 
Kdo chce poznat pravdu, má to těžký. 
To je pěkný strom! Jak roste rovně! 
Povídali jsme si tuhle ve sborovně, 
jestli v tomhle kopci někdo dříme. 
My vzdělaní lidé tomu nevěříme! 
Ale mezi žáky se to drží jako klíště. 
Musím je vzít s sebou, až sem půjdu příště, 
abych jim pověst vymlátil z hlavy 
a pochvalu dostal od školní správy. 
STRÁŽ: (Vynoří se a palicí majzne učitele do hlavy.) 
Jelikož chtěl děti do hlaviček mlátit, 
musel jsem jeho projev zkrátit. 
Jsem blanická stráž a čekám tady v sluji. 
Nemám rád ty, co o nás pochybují. 
Doufám, že jsem ho nezabil… 
Ne, jen jsem ho přizabil. 
Koukám, že už se mu vrací barva. 
Zalezu zase do země jak larva. 
VLASÁK: Spal jsem jako přizabitý… 
Tuhý život mají mýty. 
Aby byl národ duševně zdráv, 
musíme mu je vymlátit z hlav. 
STRÁŽ: (Vynoří se a znovu učitele bací.) 
Jelikož chtěl národ mlátit, 
musel jsem jeho projev zase zkrátit. 
Dodal jsem mu trochu víry, 
teď zalezu do své díry. 
VLASÁK: Těžký výlet v tomhle dusnu… 
Každou chvíli někde usnu. 
Co to tu roste za houbu? Masák! 
Ještě jsem se nepředstavil. Jsem učitel Vlasák. 
Umím česky i německy, 
vede mě sem zájem vědecký. 
Ukončím ty směšné spory, 
co je v nitru této hory. 
Kdo věří, že vojsko dříme v tomto vršku, 
tomu je třeba rozbít… 
(Stráž vyleze a napřáhne palici.) 
VLASÁK:…jeho bludné představy. 
STRÁŽ: Ňák se ti to nerýmuje! 
Zalezu zas do své sluje. (Zmizí.) 
VLASÁK: Co to slyším? Divné hlasy! 
To bude ozvěna asi. 
STRÁŽ (skryta): To bude ozvěna asi. 
VLASÁK: Kdybych byl vychován ve víře, 
myslel bych, že slyším rytíře. 
Že však jsem vychován vědecky… 
STRÁŽ: Dostaneš do hlavy dvě pecky! (Dvakrát ho břinkne palicí.) 
VLASÁK: Málokdy se mi to stává, 
že mě takhle bolí hlava. Jako bych dostal palicí. 
STRÁŽ: Také jsi dostal palicí! 
VLASÁK: Ha! ! ! Jakého divného tvora 
vyvrhla z nitra ta hora! 
Dívám se skutečné na zjevení 
nebo je to jen přestrojení? 
STRÁŽ: Díváš se skutečnou na stráž. 
Dobře teď uši nastraž! 
Přestaň už s těmi pošklebky, 
nebo tě zas praštím do lebky! 
VLASÁK: Chvíli jsem tonul v nesmyslech, 
už jsem však opět při smyslech. 
Poznávám tě, pěkný ptáčku, 
ze sborovny kolegáčku! 
Dobře jsi to navlékl, 
za rytíře převlékl. 
Jsi Josef Chvojka, dějepisu učitel, 
blanické pověsti šiřitel! 
STRÁŽ: Marné jsou tu všechny řeči, 
toho nikdo nepřesvědčí. 
Pochybnostmi nasák 
nevěřící Vlasák. 
VLASÁK: Neblahý výraz máš na líci… 
Na koho bereš tu palici? 
STRÁŽ: Protožes národa parazit, 
musím tě do hory zarazit! 
(Dva údery palicí.) 
VLASÁK: To mám za to, děti, že jsem vám bral naději. 
Měl jsem držet zobák raději. 
(Dva údery palicí.) 
Šanci k polepšení jsem propás, 
už jsem zaražen až po pás. 
(Dva údery palicí.) 
Pane řediteli, hledejte si za mě náhradu, 
už jsem zaražen až po bradu. 
(Dva údery palicí.) 
STRÁŽ: Protože nepřestával hubou mlátit, 
musel jsem jeho proslov zkrátit. 
Sbohem, děti, že to bylo hezké? 
Kam se hrabou Lojzovi Staré pověsti české!