LIPANY
Smoljak

Seznámili jsme se s několiká zvláštnostmi Cimrmanovi kočující herecké společnosti. Osobytých rysů bylo ale víc. Ansábl například proslul nezvykle rychlými přesuny. V době, kdy bylo jízdní kolo v západní Evropě přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivímů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivým debat v anarchystických kroužcích, používal Cimrmanův umělecký soubor byciklu zcela běžně. V rychlosti, jakou herci opouštěli jednotlivé štace, byly v té době nedostižní.

Pozoruhodným fenoménem souboru byl jeho protagonista, všestraný Ota Plk. Ten patřil k tomu typu herců o nichž se říká, že svou roli velmi silně prožívají. Otu Plka každá role doslova pohltila. Zatímco ostatní herci vystoupili z role prostě tím, že se po představení odlíčili, Ota Plk zůstával ve svých rolí ještě dlouho po spadnutí opony. Pamnětníci říkli, že on jakoby nežil svůj život. Doslova bydlel v tom charakteru postavy, kterou na jevišti představoval, než mu nová úloha umožnila přestěhovat se do charakteru jiné. Diváci tomuto absolutnímu herectví aplaudovali, ale provoz divadla tím často trpěl. Například v Chocni se Plk po představení Gogolova Revizora na několik dní ztratil. Překvapení kolegové se s ním setkali až ve vlaku, když jim cestou do České Třebové  kontroloval jízdenky. Ota Plk byl z úspěchem obsazován i do dámských rolí. Například jeho výkon v Maryše byl prý tak strhující, že plakalo nejen obecenstvo, ale i herci. Představení se prý muselo jednou, podle pamnětníků, přerušit, protože plakal i otrlý napověda Standa Křeček. Ovšem opravdovost s jakou neešťastnou Maryšu podal měla za následek, že s ním po představení nikdo nechtěl jít na kávu. Všichni si oddechli, když Maryša byla stažena z repertoáru. Ota Plk se přestěhoval do Švandy Dudáka a přestal tak být pro okolí nebezpečný. Kromě toho zkončili i jeho periodicky opakující se měsíční dny nervozity a hysterie. 

Neobvyklím způsobem pracoval Cimrman i ze scénickou hudbou. Jeho kočující společnost neměla peníze, aby mohla platit hudebníky a tak scénickou hudbu obstarávali samotní herci. No hudbu.... herci se jenom před začátkem postavili za oponu a zazpívali různé důležité informace, jako od koho ta hra je, kde se hraje příště, kdy bude konec a podobně. 

Dalším charakterstickým znakem Cimrmaovi kočující společnosti byl značný počet netalentovanýc herců. Této tradici zůstáváme věrni i my. Zkušení herci totiž často skupinu opouštěli a bylo proto potřeba hledat rychlou náhradu. A právě pro tyto neškolené začátečníky sestavil Cimrman jakési zálkladní herecké desatero:

1) Nepij na kuráž. I opilce zahraje lépe střízlivý.
2) Pamatuj, že se na jevišti jmenuješ obvykle jinak než v životě. Je dobré znát i jmena ostatních figur.
3) Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlíp škubáním ramen.
4) Za předměty házené na jeviště neděkuj. 
5) Po nápovědě neopakuj včechno. Některé věty patří kolegům.
6) Na záchod jdi raději před představění, ať potom při hře necouráš.
7) Hrajš-li četra, uvědom si před usednutím, že máš ocas.
8) Při potlesku na otevřené scéně se neukláněj, patří patrně někomu jinému.
9) Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované.
10) Na jevišti nejez, vše je gumové.