Vytrvalý ctitel

Jan Burian

Kdybych tak aspoň jednou jedinkrát 
tě mohl spatřit zevnitř 
vypustit podomácku slepeného draka z nejvyššího 
vrcholu tvého srdce 
mávat pestrými praporci a girlandami 
z balkónů tvých očí 
Já který jinak nikdy nerozdávám krev 
ti tímto slibuju budoucnost na létajících kobercích 
zhotovených ze společných blan 
vystopuju všechny založené seznamy tvých přání 
deset let budu psát všechny vánoční pozdravy 
případné děti vychovám ve všech disciplínách 
a ještě budu uchovávat tvoje šlápoty v teple 
Jen když mi dovolíš abych si hleděl tvého plul po tvém 
moři 
plavil se kolem útesů tvých žáber 
byl vyvržen na tvůj nejtajnější ostrov 
vyšplhal na houpavou palmu páteře 
vyvrcholil jako ořech ve tvé koruně 
Prosím tě abys aspoň odpověděla na mou lahvovou 
poštu 
mám-li nějaké urážlivé vady tak to řekni 
a dám se okamžitě amputovat 
až na párátko bude-li to třeba 
jen když budu smět vyplít cizí vinní jadérka a 
skořápky snů z tvých zubů 
když dostanu za odměnu vyčistit jeden jediný 
perleťový nehet 
pak mě zlom 
zahoď mě 
jenom tě prosím 
Použij mě.