Nepokoj

Jan Burian

Můj kufr úpěnlivě zeje
Nakrm mě
nasyť mě ponožkami
nacpi mě košilemi a spodním prádlem
naplň mě puky
narvi mě tužbami a holením
to ocením

dopřej mi ještě jednou
poskakovat v zavazadlovém prostoru
být odstrkávám na zadní sedadla
shazován na dopravní pásy
ať jsem vyprazdňován proclíván 
a znovu plněn
smradlavými ponožkami
poloprázdnými lahvemi
unesenými popelníky
ať se mé nitro rozlévá po cizích prostěradlech
rozvěšuje po exotických ramínkách
šplouchá v bidetech s hrdelním přízvukem

Ale nejradši ze všeho
Mě někde zapomeň
v zastrčené synagoze
v džungli nebo v opiovém doupěti
na vrcholu Kilimandžára
na dně velkoměsta
na rohu pouště
spadlého z višně
nebo z psích sání
pod polární září
pod Jižním křížem
pod širákem
jedno kde 
jen ne tady
kde každý ví že má svý jistý
kde každý ví že se nikdy nic nestane
vezmi mě s sebou spas mě
ať už se nikdy nevrátím
do téhle drtivé jistoty