Probudil jsem se náhle vprostřed noci 
V domnění že jsem v domě sám 
Duchové mě však měli zcela v moci 
Měli tu mejdan přesně o půlnoci 
No hrůza! A to říkám vám 
Na duchu hned tak neklesám 

Nebyly to však vůbec žádný ucha 
Každej duch vlastnil notnou dávku ducha 
Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku 
A myslel na to kdo má nobelovku 
A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli 
Co složil napsal A co vynalezli

V rohu sám Nobel se svým dynamitem 
Vedle něj Einstein relativně s citem 
Vykládal o svým novým referátu 
Edison tahal z kapes kousky drátu 
Amundsen mával dlouhou bílou šálou 
A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?

Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů 
Marie Curie tloukla pěstí o stůl 
Picasso zkoušel cigaretou fresky 
A Albert Schweitzer pouštěl starý desky 
I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli 
A Kainar psal svý: Dobrý večer králi... 

Hodina duchů Dřepím na posteli 
Třicet tři roků a co dál? 
Duchové děsí - vzdělaní a skvělí 
Ptají se kdo jsem že mě neviděli 
Kdo jsem a co jsem vykonal?