Na večírek sezvaných, hostů pár. 
Ještě chvíli přemejšlej, jestli jít dál. 

Na schodech si připálej, poslední cigaretu. 
Rudou skvrnu uhladěj, si dámy na korzetu. 
A v sále světlo zhasíná. 
A nahá žena všechny zve: 
"Jen pojďte dál."

Jen stěží dá se hnout, ve tmě jež úzkost šíří, 
šílená je najednou, vřava a lidské činy. 
Tvůj milenec se proměnil, v prase upocený, 
přítel ten tě opustil, hosté jsou rozjařeni. 
A slavnost se nám rozbíhá. 
a nahá žena říká: "Tančit, tančit dál!" 

Krapet je to jiný než, 
když svítí denní světlo, dobro zlem a pravdou lež 
a blízký srdce zebou. Cestu kterou přišli dnes, 
si nikdo nepamatuje, jediný co zbývá jim, 
je tančit do posledních sil. 

A nahá žena jede rychle dál, 
za chvíli začne někde jinde, další bál.