V bludišti tvého srdce stával malý dům.
Při prvním větru zaskřípal, při druhém spadnul: bum!
Chceš třesoucíma rukama zachránit, co se dá,
však nacházíš jen klam a zmar a v tom přicházím já.

V bludišti tvého srdce vyrostla však zeď.
Beranidlu výmluvnosti dávám pokyn: teď!
Pronikám do tvé hlavy jak nepatrný střep,
však odpovědí je mi jen zrychlující se tep.

V bludišti tvého srdce vyrůstá pevný hrad 
a v něm bydlí jistota, že někdo tě má rád.
Zaklepal jsem, zazvonil, ty jdeš otevřít
a já vstupuji do tebe a budu v tobě žít!