Tak jako když se díváš na moře
co bylo dole je teď nahoře
snad se to zdá snad je to tím
že všechno je jen prozatím
 
A už se žene vlna za vlnou
všechno je spojený tou černou tmou
a odnáší nás bůhví kam
a já se při tom tiše zalykám
 
A tak dál …
 
A tak se zdá že bouří oceán
opilej koráb je tou smrští hnán
snad zázrakem už drží jen
a nikdo neví je-li noc či den
 
A tak dál …
 
Nic nevím já a nic nevíš ty
a jsme tu spolu takhle zakletý
ten příboj který vlny přihání
snad připlaví k nám taky poznání
 
A tak se prodíráme temnotou
ke světlu který hoří jako troud
zahoří zasvítí a zhasne zas
a potom tma co vždycky křísí nás
 
A tak dál …