Léto si vlezlo do sklepa, zřejmě se uchlastalo,
slunce zatáhlo do depa, dnes ráno už nevstalo.
Auta se broděj' ulicema jak ňáký remorkéry
a nesvéprávný myšlenky se rozlítly všema směry.

Na nebi šmouhy černavý, v tichym bytě tak pusto,
pochyby kroužej u hlavy, pohyby dávnejch jistot.
V bytě je jako v márnici, za oknem siréna vyje
a před domem na silnici hromadná havárie.

Léto, bože, léto, vrať se do mě!
Lásko, bože, lásko, přijeď pro mě!

Je mi, jako bych ochrnul na všechny možný údy,
někam bych sám sebe odhrnul, ale netuším kudy.
Všechno je tupě monotónní, venku lije a lije,
krvavej obzor slzy roní, nebeská anarchie.

Léto bože léto…