V pokojíčku útulném v jednom bytě v Rakousku,
hoří bílá záclona, pěkně kousek po kousku.
Sedí pod ní holčička, v ruce drží sirky,
v pravidelných intervalech propaluje dírky.

Dřevěná skříň u záclony pomalu se vznítí
bílý klavír z Itálie taky brzo chytí.
Oheň už se přenáší na červenou poličku,
kde má táta schovanou s papírkama bedničku

Na papírkách číslíčka desítky i stovky,
padesátky, dvacítky i pětitisícovky.

Holčička se usmívá, pomalu se zvedne,
ze zdi sundá hasičák a zase si sedne.
Líně zmáčkne kohoutek, kolem sebe stříká,
a veliký ohníček pomalu zaniká.

Pak se na zem rozvalí, holčička malinká,
když se vrací rodiče, tak už klidně spinká.
Vyděšen je tatínek, zděšená je máma.
"To maj´ zato, že jsem musela bejt doma sama!"