A           E             D        E
1. Přišla chvíle, kdy déšť smutných myšlenek bloudil
            A              D          E  
   spíš než smutných, spíš pravdivých jen
        A          E               D       E 
   něco těžké jako svědomí, ono to svědomí je
         A              D        E    
   dopis do nebe, velké pravdy a hřích.

2. Černý tabule mraků a bílý světýlka hvězd 
   a moudrý zákony lidství a právo a čest 
   všechno uvnitř je psáno a dáno na pospas všem 
   jenom odplata patří jenom mě jen 

R: Tak mi odpusť, když můžeš, já vím, musím jen chtít 
   jestli sliby chceš zkusím, co uměl bych být 
   snad ti zůstanu věrnej, až budu utíkat z cest 
   až pravda nad láskou bude chtít vést

3. Přišla chvíle kdy odraz tvoří průzračné já 
   kdy se vymlouvat nejde říkat co se jen zdá 
   i ty nejzazší kouty myšlenek, kdo líp kdo zná
   zoufalost úniků nepomáhá

R: 2x 
          A            D         E 
   Tak mi odpusť, když můžeš, já vím
   Tak mi odpusť, když můžeš, ne, nevím