E E7 A E
1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval,
H7 A
tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám,
H7 E
co je ti platný, že jsi kapitán.
E E7 A E
2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál,
H7 A
že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám,
H7 E
život je tvrdej, i když jsi kapitán.
E7 A H7 E C#mi
R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepoví,
A H7 E
jak máš žít, abys byl milován,
E7 A H7 E C#mi
a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medový
A H7 E
za tebe sní kapitán Korkorán.
E E7 A E
3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí,
H7 A
z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár,
H7 E
co bude dál, mi nikdo nepoví.
E E7 A E
4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal,
H A
já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám,
H7 E
abych měl jednou na pořádnej flám.
R: