S láskou,
s tou já se už nepotkám.
Tak proč málo spím?
Proč se chvěju, když jsem s ním?

Váhám,
mám strach, že si mě to osedlá,
jsem hned pobledlá, hned se červenám,
jsem jak šílená bez vážných důvodů.

HV: Já to znám,
    proto já radu ti dám,
    nenech všechno náhodám,
    lásce šanci dej
    jen tím, že dáš ji znát.

Obě: Toužíš
     říkat mu, že východ slunce v očích má,
     tak neváhej
     a říkej,
     šeptej mu to do spaní.
LB: A hřej a hlaď ho, co ti brání?
HV: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

HV: Líbej
    s čistou něhou, kterou cítíš snad.
LB: To cítím.
HV: Pak přijde volný pád
    až k ohňům v podzemí, kde oči oněmí,
    všechno dát se smí.

LB: Mám ráda.
HV: Dej důkaz.
LB: K němu táhne mě můj proud.
HV: Zkus ho přivinout.
LB: Tak proč na rtech mám pár pout,
    proč jen mlčím čím dál víc,
    když mu toužím tolik říct.

Obě: Toužíš 
     říkat mu, že východ slunce v očích má,
     tak neváhej
     a říkej,
     šeptej mu to do spaní.
HV: Hřej a hlaď ho, co ti brání?
LB: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

LB: Lásce nejde uniknout,
    běž se hezky oblíknout
    a něco podniknout.

HV: Já snad sáhnu k tajným zbraním,
    důvod máš.
LB: Tak s úsměvěm ho omráčím.
HV: A znič ho sukní nejkratší,
Obě: To potom každý muž je náš,
     je náš.

Obě: Toužíš
     říkat mu, že východ slunce v očích má,
     tak neváhej
     a říkej,
     šeptej mu to do spaní.
HV: A hřej a hlaď ho, co ti brání?
    Chceš mu dárek dát.
LB: Tak sebe dej.

Obě: Nenech už ho jít.