Znáš malou vílu vodní, 
co chtěla mít jen jeden den 
svou čistou lidskou lásku 
a kterak se jí splnil sen bláhový? 
Já to vím. 

Dá jazyk svůj a čeká. 
Pro láskou navždy oněmí. 
To nechtěj od člověka. 
Ta víla žila v domnění falešném, 
jen se svým snem. 

Tančila malá mořská víla, 
kouzla jí v ženu proměnila. 
Tančila malá mořská víla 
a žár plál.

Tančila malá mořská víla, 
prý lásce lidské uvěřila. 
Tančila malá mořská víla 
a žár v ní plál. 

Víš, jak ten příběh končí? 
Princ malou vílu opustil. 
A ona má vzít končíř. 
Pak by jí osud odpustil, 
v říši víl ji propustil. 

Tančila malá mořská víla, 
víckrát se domů nevrátila. 
Tančila malá mořská víla 
a žár plál. 

Tančila malá mořská víla, 
jen pěna bílá z ní teď zbyla. 
Tančila malá mořská víla 
a žár v ní plál. 

Já na to kouzlo myslím. 
Už sotva tě kdy uvidím 
a nikdy nepolíbím. 
A že tě zabít neumím, 
jak tvůj stín se rozpustím.