Vím, jak jsi háklivý na přesný řád, 
tradic a návyků se nelze vzdát. 
Vánoční soukromí chceš mít, jak měls, 
návraty k rodičům a Jingle Bells.

Což takhle zásad svých se pro mě zříct, 
nejsme jen přátelé, jsme snad i víc. 
Odpusť, že ptám se dál, proč zdobit máš 
jen svůj vlastní strom, proč ne ten náš? 

I já snad 
zářit mám v těch větvích, 
zářit od začátků
jak spasný břeh v tvém světě bezbřehém. 
Vždyť možná
já jsem jeden ze tvých 
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém. 

Když mě přijmeš do svých svátků. 

Vím, že sen vánoční vždy sníváš sám, 
měl bys mě pozvat tam, kam vstoupit mám,
mohla bych šťastně znít v tvých rolničkách, 
potichu vešla bych jen po špičkách.

I já snad
zářit mám v těch větvích, 
zářit od začátků
jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém. 
Vždyť možná 
já jsem jeden ze tvých 
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém. 

Když mě přijmeš do svých svátků. 

O ta vrátka tajná,
o ta jen tě žádám, 
třeba smích v nich schází
a ten ti já dám. 

I já snad 
zářit mám v těch větvích, 
zářit od začátků
jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém. 
Vždyť možná 
já jsem jeden ze tvých 
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém. 

Když mě přijmeš do svých svátků
s mou láskou. 

Když mě přijmeš do svých svátků