HZ: Hej, dívky z Prahy 5, už dosti slz a běd!
    Nač kvůli kráse, štíhlé v pase, máme hladovět!

všechny: A já si řekla, dost! Vždyť kůže jsem a kost,
         tak hokus pokus, holka okus, co je blaženost.

HZ: A jak teď pofičí ta jízda holčičí, 
    to sotva někdo vám milí, milí, milí, vylí, vylíčí.

všechny: My vlezem podkrovím do krámu s cukrovím
         a svorně vlítnem jak drak
         na mísy sachrů, krachlí a tak.
         A pak? 

HZ: A pak jen řekneme, dej si.

    Lahodná chuť šátečků a kremrolí
    kolébá a konejší a chlácholí
    a až ráno šéf tu najde prázdný krám,
    budem´ se tvářit, že líto je nám
    a novináři pak napíšou,
    že dívky z Prahy 6 teď za to stihne trest,
    že v noci parný do cukrárny rozhodli se vlést.
    To vůbec nevadí, ať nám to osladí.

MR: Já totiž sladký hrozně ráda.
HV: Tohleto bude ta správná rakvička.

HZ: Jak říká Vinettou, jdi k čertu s dietou!
MR: Jo, indiána, toho si dám taky!

HZ: Co na tom, že se nevdám! Chci být tlustá a šťastná!
    A ta roláda tam, tadatam, to je sousto pro madam!

MR: To dám si, dám.
HZ: A pak dáme si koulovanou smetanou šlehanou.

všechny: Hej!

HZ: Dívky z Prahy 5, vždyť je to stejně pět,
všechny: co na tom, maj´-li holky tajli, je to marný, 
HZ: bez cukrárny, 
všechny: hořký byl by 
HZ: svět!