Fmi D# Fmi
Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům,
Fmi D# Fmi
ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům.
H F# H
Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi
D A D
do teorie životní a tím méně i k praxi,
Fmi C+ Fmi7 Fmi6 C# A#mi G# G#6-C7
přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku
Fmi Fmi6 G# D# D#7 C# G#-G#sus4-G#
uprostřed Prahy zbudován památník středověku.
G# A#mi
A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků
D#
pro plamenná svá kázání...
G# C#mi
Ten, který neznal, co je strach,
F# H
ten, z nehož nezbyl ani prach,
C#mi D#7 G#mi
unášen kazatelnou asi znova
F# H
metat by musel krutá slova
A#7 D#
do strachem nalomených zad.
G#mi D#7
Rozhoupat chtěl by zvony věží,
G#mi D#7
protože s bojácnými stěží
C#mi D#7
o pravdě hovořit by dokázal.
G#mi D#7
A nenašel by mezi všemi,
G#mi D#7
toho kdo lidem v této zemi,
C#mi D#7
o pravdě hovořit by zakázal.
G# C#mi
Ten, který neznal, co je strach,
F# H
ten, z nehož nezbyl ani prach,
C#mi D#7 G#mi
unášen kazatelnou asi znova
F# H
metat by musel krutá slova
A#7 D# [(E)]
do strachem nalomených zad.
A F#mi D E7
Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo,
A F#mi D E7
[že lidé bojí se jen o své dobré bydlo,
A F#mi D E7
třesou se před záští maličkých kostelníků,
A Amaj7 F#mi F#mi7 D E7
svých vlastních souse dů, svých vlastních důvěrníků...
G# C#mi
Ten, který neznal, co je strach,
F# H
ten, z nehož nezbyl ani prach,
C#mi D#7 G#mi
unášen kazatelnou asi znova
F# H
metat by musel krutá slova
A#7 D#7 G#mi
do strachem nalomených zad.
A#7 D#7 G#mi
do strachem nalomených zad!