Těch doktorů a zvláštního dozoru, těch testů, 
prášků, skotských střiků... 
Těch poklon, tuzérů a díků, jež rozdala máma právem zoufalá, 
že táta zase vezme pali, jen co se psychiatři vzdálí.

Pátrání kriminální ústředny vždy našlo tátu někde v mlází, 
či přímo v lese na okrese Bardejov, 
jak přemítá, kde je jinde - jak tam jít, 
jak přemítá, kde je to "jinde" a jak tam jít.

Já zatajila dech, když jsem jednou na vratech 
vzkaz našla přichycený drátem... 
To bylo v třiašedesátém. 
Pár běžných vět: "Budu tu co nevidět." A něco jako "Všechny líbám." 
Zas někam běžel změnit klima.

Pátrání kriminální ústředny vždy našlo tátu někde v mlází. 
Až jednou zmizel a s ním svízel doktorů. 
Jako v létě sníh, jako z nevěstince mnich.

Na nádraží Praha - Střed si vyráží dnes každý, 
kdo se chystá jinam. Já taky jízdenku už svírám. 
A kromě ní stejně jako v posledních pár létech, teplé pivo s pěnou. 
Až sedne, čekám s věčnou trémou.

Pátrání kriminální ústředny mě těžko najde někde v mlází 
či přímo v lese na okrese Bardejov. 
Já zůstanu ve svém jinde, tam kde jsem. 
Já zůstávám ve svém jinde - tam kde jsem.