1. V klínu divokých skal, 
   jako šíp letí říčka v dál
   v peřejích zpívá píseň svou, 
   dnem i noční tmou.
   Vlnka si s vlnkou pohraje
   a pak dál letí říčka do kraje,
   přes hradbu peřejí se tříští, to je řeky cíl.

R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal,
   kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal.
   Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí
   vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí.
   Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí,
   k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí.
   Jen ty má Sázavo, až budu umírat, 
   na břehu tvém bych chtěl na věky spát.

2. Pozdravem les jí kyne vstříc 
   a stínem líbá její líc.
   V sluníčku zatřpytí se jen 
   než odejde den.
   Tma, když padne do údolí, 
   proud v závoj mlhy se halí,
   Jen peřeje do noci řvou 
   tu písničku svou.

R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal,
   kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal.
   Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí
   vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí.
   Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí,
   k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí.
   Jen ty má Sázavo, až budu umírat, 
   na břehu tvém bych chtěl na věky spát.