To zas byl dlouhý flám,
marně si vzpomínám,
s kterou jsem včera byl,
a s kým jsem nejvíc pil. 
Hlavu jak škopek mám, 
bráním se představám, 
ve kterých na dně jsem, 
strnulý úžasem. 

S náladou mizernou, když ráno vstávám,
přemýšlím, kudyma to vzít mám dál. 
Hlavně chut', štěstí to se nevyhrává,
za svým stát a umět žít.

Někdo řve z plných plic, už nejsi vůbec nic.
Děsím se toho dne, až řeknou: spadla klec.
Už zas jdu noční tmou, a hlasy zas tu jsou,
mé kroky sledují a tep můj zrychlují. 

S náladou mizernou, když ráno vstávám,
přemýšlím, kudyma to vzít mám dál. 
Hlavně chut', štěstí to se nevyhrává,
za svým stát a umět žít.

S náladou mizernou, když ráno vstávám,
přemýšlím, kudyma to vzít mám dál. 
Hlavně chut', štěstí to se nevyhrává,
za svým stát a umět žít.