Ten déšť už nedohoním

Devítka

F#mi  C#mi  Hmi

A                         F#mi
Vzpomínáš ještě když jsem rozlomil svět
         Hmi           A
jako Bůh krajíc vonící mládím,
             F#mi                  A
jak kostelní věž vzpomínka oblaka párá
         Hmi
a já mám strach.

                     F#mi
R: Ten déšť už nedohoním.

Vzpomínáš ještě když jsem všechno chtěl hned,
nazdařbůh vše co člověka svádí,
vím byla to lež, všechno má svůj čas a místo,
i voda i prach.

R: Ten déšť už nedohoním.

Bolíváš občas ještě když přijde řeč,
studánko ztracených šancí a lásek,
co mohl jsem mít, jenže mí osudný známí,
se budili dřív.

R: Ten déšť už nedohoním

Ty víš jak strašně krásně v noci se sní,
když je den, co vlastně nemusí nic,
vím potkal jsem dost krásných a zbytečných flámů,
co jenom zdály se být.

R: Ten déšť už nedohoním.

                  F#mi             C#mi
To jenom zdály se být ty nádherný léta,
               Hmi
čas běžel jako vítr co tu byl a nechal jen poušť,
             F#mi              C#mi
na prázdných listech bolavých místech paměti,
            Hmi
ten déšť už nedohoním
                  F#mi
ten déšť už nedohoním.

Vzpomínáš ještě když jsem rozlomil svět
jako Bůh krajíc vonící mládím,
vím byla to lež, všechno má svůj čas a místo,
i voda i prach.

R: Ten déšť už nedohoním.