Emaj7          E7
1. Když není co hrát a zívá se víc a víc
              Ami7                       E   H7
   pod křížek propletených duší snáší se den
               Emaj7         E7
   a každej co rád i pití má rub a líc
              Ami7                    E
   Pán Bůh už tuší nám den končí svítáním.

2. Ráj povídálků, co prohráli zmoudření
   v konečcích prstů tichej vesmír, jak zpovědník.
   Tak nade vším sám, nad nicotným snažením
   bloudí po bílejch místech duší neklidných.

             E                           G#mi
R: Bůh neumí brát, to podzim po stráni courá
                 F#mi          H7
   a po troškách bourá, co máš rád
                E
   náš malinkej stát.
                G#mi
   Moc ledových králů
            F#mi        H7
   pomluv a svárů pošle spát
         E
   pošle spát.

3. Už posílá nám mladičká komteska z plání
   co nesou krajem vítr časů minulých.
   Vzkaz "nejsi tu sám", jenom se potichu dívej,
   kreslím ti na oblohu píseň, jen ji vzít.

R: Já neumím brát, to podzim po stráni courá
   a po troškách bourá, co máš rád
   náš malinkej stát.
   Moc ledových králů
   pomluv a svárů pošle spát
   pošle spát.

4. Tři slzy za chudý lid, v hospodě zas už se svítí,
   pár hodin spánku než se kouzlo vytratí.
   Na chvíli pod hlavou mít svetr, co po ohni voní
   a číst si v obloze než stránku obrátí.