Rozprodáno

Čp. 8

Krásný den rozstonal 
když svůj díl snů rozprodal 
svůj díl snů 
o malém slunečním dnu 
který chtěl být dnem jeho dnů
    
Býval náš náš náš, jen se smál 
věřil jim, nám, všem, květinám 
černý mrak jen zbyl 
a těžký déšť zavlažil 
nový sen mít víc, nežli měl
    
A pak dál dál dál neviděl 
zůstal sám sám sám a neslyšel 
a tak měl co chtěl 
zlatou klec a těžké sny 
a s tím dál dál dál životem šel
    
Jdou cesty jdou, co je v nás 
co je v nás, kdo to ví, kdo to ví 
cesty jdou dál dál dál dál 
žádná z nich ho nevede k nám 
uprostřed lidí zůstává sám