Není to tak dávno, jako by to bylo předloni,
co za mnou přišel syn, jestli mám čas a jestli bych s ním šel.
A ještě než jsme přešli náves povídá:
"Víš, ve škole se mi všichni smějí, ať dělám co bych chtěl.
Proč nebydlíme ve městě. Tam by mi bylo mnohem líp.
Patřil bych mezi ně a nebyl věčně sám.
Takhle snad neznají ani moje jméno.
Pro všechny jsem jen tenhle venkovan."

Vzal jsem ho kolem ramen a říkám:
"Chlapče, proč by ti tyhle řeči vadily.
Jenom si vzpomeň, že právě na vsi přišli na svět
ti největší lidé, co tímhle světem chodili."

Vždyť jsou to právě oráči, pastýři, honáci a kočí
kdo od pradávna dlouhé stovky let
svým potem všechny lidi živí.

Z venkova byl i náš první prezident.
Vesnickej kluk byl taky první člověk,
kterej do měsíčního prachu stopy vryl
a z chalupy je i pan primář, co tě před rokem vyléčil.

Ale především před všemi, kdo kdy prošli časem,
je tu ten, který všechny vidí, jak tebe tak mě.
Rozdává víru, naději a sílu
ten narodil se v chlévě, v jeslích na seně.

Ježíš byl venkovan a nikdy nikdo jej nepřekonal
v našich duších žije stále, stále dál, dál, dál
i když Ježíš byl jen venkovan.

Z mýho kluka je dnes velkej chlap
od naší procházky utekla spousta dní
a když mu někdo řekne, že je ze vsi
s úsměvem odpoví: "No, to je bezvadný".

Protože i Ježíš byl jen venkovan
a nikdy nikdo jej nepřekonal
v našich duších žije stále, stále dál, dál, dál
i když Ježíš byl jen venkovan.

Ježíš byl venkovan a nikdy nikdo jej nepřekonal
v našich duších žije stále, stále dál, dál, dál
i když Ježíš byl jen venkovan.

Ježíš byl venkovan a nikdy nikdo jej nepřekonal
v našich duších žije stále, stále dál, dál, dál
i když Ježíš byl jen venkovan.