1. Z dlouhých poutí není návratů,
   když se cesty kroutí, nutno obratů.
   Obrátíš se dvakrát, potřetí,
   slova se Ti pletou jako u dětí,
   co stavěj' zámky z písku a nemaj' zatím tušení.

2. Tvoje lásky stěnou prochází,
   hned jak další pozdraví, ta stará odchází.
   V dlouhých řadách podoba i tvář,
   jak se listy mění, trháš kalendář.
   A na zrcadlo šátek barevnej, co už nikdo nenosí.

3. Jako stromy zvedáš do mraků
   ruce, který hledaj' náznak zázraků.
   Ruce, který mohly někdy hřát,
   ale který studěj', studěj' napořád.
   A dovedly by rozplakat i vítr a bezvětří rozesmát.

R: Jednou zažít velkej nával
   za zvuků bubnů šílení,
   synkopickej tep a kravál,
   křižovatek míjení.
   Mrknout za oponu ráje,
   projít peklem loučení,
   někde v horách jako Gándhí
   najít ponaučení.....

R: 2x