Nebe to ví 
a lidem nebudu se zpovídat... 
Raimond mě nes v náručí 
a říkal – mám tě rád. 

Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát 
chtělo se mi šaty roztrhat 
a vyhodit je k temné obloze 
a teplý letní vítr 
by do nich začal vát... 

Odlétly by jak padlí andělé – 
a byli jsme děti – najednou dospělé. 
Odlétly by jak padlí andělé – 
byli jsme děti – najednou dospělé. 

A já chtěla strašně 
utonout v té divné bolesti 
a krví trávu požehnat... 
Mé hlasy řekly: Ne, ne, ne... 
To se nesmí stát! 
A já se začla bát. 

Mám v sobě tolik lásky 
a nesmím ti ji dát. 
Mám v sobě tolik lásky 
mám v sobě tolik lásky 
musím ji nepoznat! 

Hlasy mě volaly 
a volat nepřestanou... 
V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy 
noc hořce voní vínem... 
Je těžké zůstat pannou... 

Mám v sobě tolik lásky 
a nemím ti ji dát! 
Mám v sobě tolik lásky! 
Mám v sobě tolik lásky 
a nesmím ti ji dát! 
Mám v sobě tolik lásky! 
Mám v sobě tolik lásky 
musím ji nepoznat...