První Den Roku Nula

Balaclava

Je červnový podvečer, ležím uprostřed louky
Pod hlavou svoje ruce, na konci jedný toulky
Dívám se nad mraky nad sebou, na triku logo Black Flag
A dojídám kousek tofu, který jsem ráno nesněd

Tohle místo mi vrací sílu, když spadnu dolů a ztratím víru
Bylo to ještě včera, kdy nemoh jsem zvednout z bláta hlavu
A krev ve mně prudce vřela. Cokoliv dal bych za odvahu!
Cokoliv dal bych za ta slova. Cokoliv dal bych za ta slova.

Ještě teď nevím, čí vlastně byla, ale vím přesně jak zněla:
Tak utři svoje slzy a zatni zuby pěsti, až znovu vyjde slunce, půjdeme dál!
Tak utři svoje slzy a znovu najdi štěstí, až znovu vyjde slunce, půjdeme dál!
A tak jsem vstal a šel stále dál, po cestě dál, až došel jsem tam, kde jsem se znovu smál

Za sebou cesty, cesty kus a tohle jsou poslední slova jejího blues:
Dny jako tenhle jsou pro mne palivem, kdy miluju Black Flag a tofu, to žeru!
Dny jako tenhle jsou pro mne plamenem, co svítí mi na cestu, když ztrácí se v šeru
Tak zapalte svoje plameny se silou rozpálit kameny

Se silou všechny zdi bořit, se silou cesty tvořit!