D
1. Nedají se vášněmi spoutat,
                           C
   neumí se bát ani mírně pousmát.
        B       C             G
   Tak zvláštní a vážní jsou napořád.

   Děti v póze vzdálené vzpouře,
   nevrlé, když klávesnic bouře utichá,
   svět básní bez kódů jim uniká.

   G                        A
R: Kam, kam se ztrácejí touhy?
    B            F
   Prokletí nebo náhoda?
    B         C
   Měly rády slunce, teď milujou mráz!

2. Pobledlé až průsvitné tváře,
   nemluví, když mámivá záře modravá
   je láká a svádí a spoutává.

   Tamtam je vůně těch poupat,
   jen tak se v závětří houpat neumí.
   Čí je zájem, čí nápad, čí svědomí?
R:

3. Děti lásky – přízraky pouhé,
   oči v dálce, úvahy dlouhé – netuší,
   co s touhou, když vkrádá se do duší.

   Nedají se vášněmi spoutat,
   neumí se bát, ani mírně pousmát.
   Tak zvláštní a vážní jsou.

R: Kam, kam se ztrácejí touhy
   B          C                    |:D F   C B:|
   měly rády slunce, teď milujou mráz! Ná,na
     D     B   B         C
   - Prokletí, prokletí, prokletí, a nebo náhoda?