G#                        C
1. Smekněte, lidé, a vzpomeňte v pokoře,
   G#                  F#
   zde leží příroda zabitá vámi;
   G#                        C
   teď už si užívá v nebi tam nahoře,
   G#                        A
   a vy jste konečně zůstali sami.
   Ten krutý poznatek, že vám tu překáží,
   byl pro ni těžký, však hrdě to nesla;
   na hrob její bagry už zeminu naváží,
   už rakev s přírodou do jámy klesla.

   G#                        A
R: A ještě před smrtí člověk ji rozčtvrtil
   C                        H
   a na kůl nabodl, dle něho po právu;
   G#                        A
   bál jsi se člověče, že jinam uteče,
   G#                        F#
   proto ses rozhodl vykonat popravu...

2. Skonala tiše, ač mučena nelidsky,
   plačky jí nad hrobem ronily slzy;
   kněz dodal v proslovu, že odešla navždycky,
   a že všechny přítomné tuze to mrzí.
   A pak se sebrali a odtáhli na guláš,
   a za okny hospody začalo sněžit,
   před prahem zvracel opilý Mikuláš,
   už není v co doufat, už není v co věřit...

R: A ještě před...