A D A
1. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak
D A
a naloží mi na vagóny všechny hříchy starej náklaďák
Hmi D A
snad mě věčnej prúvodčí moc nepohrozí - normálně jsem žil
E A
a všechny lidský zákony jsem jako každej skoro denně ctil.
A
To ta krásná příroda mě naučila jak pokorně žít
a máma s tátou kudy se má a kudy nemá po životě jít
Hmi D
a když k ohni všichni vstávali a někdo k nebi něco řek
A
byl jsem vždycky trochu na měko
E A
zvlášť když mě někdo přikryl jednou z dek.
A
R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět
nikdy nebudu si otázky klást.
Hmi
jestli nebylo by něco trochu lepší
A E
kde bych znovu mohl vrátit čas.
A
Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker
a budu vonět kouřem budu mít nůž
Hmi
těm co učili mě číst v tuláckejch listech
A
budu do smrti děkovat už.
A D A
2. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak
D A
vezmu svoji KPZ-ku, co když někde zastavíme pak
Hmi D A
pak ještě omluvím se bráchovy, já to nikdy vážně nemyslel
E A
a budu čekat jak vypadá ten co se mnou, celý život se mnou šel
A
R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět
nikdy nebudu si otázky klást.
Hmi
jestli nebylo by něco trochu lepší
A E
kde bych znovu mohl vrátit čas.
A
Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker
a budu vonět kouřem budu mít nůž
Hmi
těm co učili mě číst v tuláckejch listech
A
budu do smrti děkovat už.